FIV - syndrom získané ztráty imunity
Viróza známá v odborných kruzích od r. 1986, pro svou podobnost s nemocí AIDS u lidí bývá označována jako „kočičí AIDS“.
Virus není přenosný na člověka ani na další domácí zvířata.
Bohužel neexistuje proti němu vakcína.

Virus FIV patří do skupiny lentivirů, je přítomen v krvi, ve slinách, v mlezivu a v mléce. Ve vnějším prostředí je poměrně málo stabilní - pro přenos infekce je proto nutný přímý a relativně těsný kontakt mezi kočkami. Pohlavní přenos zatím nebyl prokázán. Koťata se mohou infikovat již v děloze, během porodu, slinami, mlezivem nebo mlékem.

Virus způsobuje snížení obranyschopnosti (tzv. imunosupresi), následkem je pak snadná vnímavost kočky k infekcím, které by jinak bez problémů zvládla. Období projevu klinických příznaků je velmi dlouhé a může trvat měsíce i roky.

Fáze onemocnění:
Po nakažení dochází po dobu několika týdnů k projevům horečky, nechutenství, zvětšení mízních uzlin – tzn. poměrně nespecifické příznaky, které pak vymizí.
Kočka se jeví jako klinicky zdravá, pro okolí je však nebezpečná nosičstvím viru.
Postupně se rozvíjejí příznaky spojené s horečkou, nechutenstvím, rýmou, dýchacími problémy, chronickými kožními problémy a parazitózami.
Narůstání obtíží, které díky snížené obranyschopnosti vedou k "uspání" nebo úmrtí kočky.

Prevence:
Testování: výsledek je znám do 5-10 minut - testují se protilátky v krvi
Pokud je v rozporu výsledek testu a klinický stav kočky, je možno provést laboratorní test PCR (polymerase chain reaction), kde se prokazuje přímo genetická informace viru v krvi.

Izolace pozitivních koček je nutná, aby nedocházelo k šíření viru. Kočku není třeba hned utrácet, pokud se však začnou objevovat výše uvedené příznaky, je vhodné zvážit euthanázii.

Virová leukémie koček, neboli kočičí leukóza, známější pod zkratkou FeLV, je virové onemocnění kočky domácí způsobené virem příbuzným lidskému viru HIV. Stejně jako on se i virus leukémie dokáže natrvalo zapsat do DNA nakažené buňky a způsobit tak trvalou, dlouhodobou a pomalu postupující infekci. Tato infekce u koček vede k oslabení imunitního systému, k chudokrevnosti a ke vzniku rakoviny mízních uzlin nebo krve, tedy k leukémii. FeLV je nakažlivá nemoc přenášející se přímým kontaktem mezi kočkami a průměrně je nakaženo asi 5 % koček, které mohou chodit ven. Na člověka ani na jiná domácí zvířata nemoc přenosná není.

Přenos onemocnění
Kočka, která má virus FeLV v krvi, ho vylučuje do prostředí především slinami, ale i močí či trusem, infekční je i hlen z dýchacích cest či krev. Kočky se jedna od druhé nakazí přímým kontaktem, potravou kontaminovanou slinami nemocné kočky při sdílení misek s krmením či vodou, močí při používání společných toalet, vzájemným olizováním nebo naopak při pokousání, pravděpodobný je také přenos při pohlavním styku. Koťata se mohou nakazit přes placentu nebo sáním mateřského mléka a taky při olizování matkou. Ve veterinárních ordinacích se může virus přenášet kontaminovanými jehlami, chirurgickými nástroji nebo při transfuzi krve.

Průběh nemoci
Virus se do těla obvykle dostává dutinou ústní a proniká do nosohltanu, především do tkáně mandlí, kde napadá určité bílé krvinky, B-lymfocyty a makrofágy, a množí se v nich. Co se stane dál, záleží především na stáří kočky a stavu jejího imunitního systému, velikosti infekční dávky, patogenitě viru a infekčnímu tlaku v prostředí.

Klinické příznaky
Typickým pacientem s FeLV je spíše mladší kočka s chronickými zdravotními obtížemi různého rázu, trpící skleslostí, hubnutím a nechutenstvím. Progresivní forma FeLV-A s persistentní virémií je typická dlouhým relativně bezpříznakovým obdobím, během kterého se objevují horečky a opakované infekce horních i dolních cest dýchacích, záněty střev, dásní či kůže. Poté následuje konečné stadium atypických infekcí, kdy u kočky zcela selže imunitní systém.

Diagnostika
Přítomnost viru v krvi se dá zjistit rychlým ELISA testem z krve, plasmy či séra vyšetřované kočky. Tento test reaguje na přítomnost obalových proteinů viru. Nedokáže však zjistit latentní infekci ani odlišit počáteční a persistentní virémii. Pro potvrzení nálezu lze provádět imunofluorescenční vyšetření krevního nátěru. Výhodou tohoto vyšetření je fakt, že prokazuje přítomnost viru uvnitř bílých krvinek, tzn. postižení kostní dřeně, je také specifičtější a odliší skutečně pozitivní kočky od případných koček falešně pozitivních podle ELISA testu. Nejpřesnější dostupnou metodou detekce FeLV je PCR test, který zjistí samotnou přítomnost virové DNA uvnitř buněk hostitele a objeví proto i kočky s regresivním typem infekce.

Léčba
Virová leukemie koček je nevyléčitelné, chronické onemocnění. Je-li kočka odhalena jako nositel viru, další péče o ní je zaměřená na co největší omezení stresových faktorů. Pozitivní kočka by měla být vykastrovaná, chovaná pouze v bytě s co nejlepší péčí a kvalitní výživou. Součástí péče je i pravidelné odčervování, očkování inaktivovanými vakcínami proti panleukopenii, herpesviróze a kaliciviróze a kočka by měla být každý půlrok klinicky vyšetřena, zvážena a měla by jí být odebrána krev na vyšetření. Různé metody podpory imunitního systému, jako jsou interferony, zabraňují nástupu druhotných infekcí a prodlužují život, jsou však dost drahé. Při objevení se nádorových změn je léčba pouze podpůrná a nepříliš spolehlivá: lymfomy se dají léčit chemoterapií, avšak i s touto léčbou je alespoň o rok život prodloužený jen u 20 % koček. Transfuze krve od zdravého dárce může pomoci bojovat s chudokrevností, která FeLV často doprovází.

Prevence
Pozitivní kočky by měly být  chovány odděleně od koček zdravých. Kočky chované pouze v bytě, bez přidávání nových zvířat, jsou pravděpodobně zdravé, riziko nakažení však hrozí kočkám, co chodí ven, zvláště, jsou-li nekastrované. Proti nemoci FeLV však existuje možnost očkování.